1. Ten, A koho směly naše oči Hm/A zřít,
ten, E který řekl nám: „A4 Dotkni se mých A ran“,
ten, jehož hlas nám v uších mohl Hm/A znít,
ten, E4 který do srdE cí svůj A pokoj rozdáA/C# vá.
Ať D každá píseň stále o něm A/C# zpívá,
svět F#m může poznat Dmaj7 Zář,
která Hm7 vchází do všech E4 stíE nů.
2. A Sám před sebou svět oči zavíHm/A rá.
Jak E cestu poznat má, kdo A4 slepý klopýA tá?
Už nesmíš déle dřímat, je čas Hm/A vstát,
své E4 srdce oteE vřít a A ruce podáA/C# vat.
Pak D můžem spolu projít každou A/C# bouří
a F#m bdít jak noční Dmaj7 stráž,
která Hm7 čeká na svíE4 táE ní!
R: Chci A dál světlo nést, A/G# F#m být pro zem sůl! F#m/E
Už Hm7 mizí všechny stíny, teď G láska hoří v E nás!
Chci A dál světlo nést! F#m Kristus je svící,
dnes Hm7 celá země září,
plná E lesku D jeho svěHm7 tla
E7 v každém A z nás.
3. Tak A mnoho lidí hledá pro co Hm/A žít,
jak E krokům smysl dát, čím A4 dlaně naplA nit.
Teď s úsměvem jim můžeš vyjít Hm/A vstříc,
ať E4 v novém setkáE ní smí A Ježíš promluA/C# vit.
Tím D světlem, které v hloubi srdce A/C# nosíš,
máš F#m sílu tišit Dmaj7 pláč,
místo Hm7 nářků zajáE4 sání. E
4. Co A osolí sůl chuti zbaveHm/A ná
a E komu posvítí A4 lampa ukryA tá?
Jak život dá se bez Života Hm/A žít?
Přijď, E4 Duchu, obnov E nás,
přijď A vlažné zapáA/C# lit!
Kéž D pravá láska znovu všechny A/C# spojí,
a F#m víra s naděDmaj7 jí
nás veHm7 de k zmrtvýchE4 vstání. E