1. V každém z B nás z darů tvých něco Eb dřímá,
jsou B cesty, po F kterých máme B jít.
Láska tvá čeká dál, touhu v Eb sobě skrývá,
chce se B dát, každým z F nás uchoB pit.
Avšak D strach stále nám hrdlo Gm svírá,
sešle Eb noc, bere moc vykroF čit.
ModlitB ba, která nám ještě v Eb srdci zbývá
je B štít jen ji F chtít vysloB vit.
R: Tak F zůstaň v B nás, chcem Ti dát svůj Eb čas,
s Tebu měnit B svět, nedívat se F zpět.
Dobrou půdou B být, abys mohl Eb sít,
ať jsme plný B klas a Ty v F nás a Ty v B nás.
2. Jako B dřív, tak i nás teď poEb síláš
poB selství raF dosti naplB nit.
Do prázdných dlaní svou Eb sílu skrýváš
a B dáváš i F slabým vítěB zit.
Tvé D záři i slunce se Gm sklání,
ta se Eb nám na tváři odraF zí.
Ať B každý, kdo v srdci tvé Eb slovo chrání,
do B cíle s TeF bou doraB zí.
R: Tak F zůstaň v B nás, chcem Ti dát svůj Eb čas,
s Tebu měnit B svět, nedívat se F zpět.
Dobrou půdou B být, abys mohl Eb sít,
ať jsme plný B klas a Ty v F nás a Ty v B nás.