undefined

Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš. (Žalm 139, OL560)

Licence: BY-SA (uv. původ, zachovejte licenci)

R: Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš.

1. Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš, * ty víš, když sedám i když vstávám.

2. Poznáváš mé myšlenky již zdálky; * ať jdu nebo ležím, ty to určuješ, + všímáš si všech mých cest.

R: Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš.

3. Slovo ještě nemám na jazyku: * hle, už je znáš, Hospodine, celé.

4. Obklopuješ mě zezadu i zepředu * a kladeš na mě svou dlaň.

5. Podivuhodná je pro mě tvá znalost, * vznešená a nepochopitelná.

R: Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš.

6. Kam se mohu uchýlit před tvým duchem, * kam až utéci před tvou tváří?

7. I kdybych vystoupil na nebe, ty jsi tam, * i kdybych ulehl v podsvětí, i tady jsi.

R: Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš.

8. I kdybych si připjal křídla jitřenky * a spočinul na nejzazším moři,

9. i tam mě povede tvá ruka * a uchopí mě tvá pravice.

R: Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš.

Zjednodušit zobrazení

Velikost písma

Blokovat zhasínání displeje