undefined

Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš. (Žalm 139, OL512)

Licence: BY-SA (uv. původ, zachovejte licenci)

R: Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš.

1. Kam se mohu uchýlit před tvým duchem, * kam až utéci před tvou tváří?

2. I kdybych vystoupil na nebe, ty jsi tam, * i kdybych ulehl v podsvětí, i tady jsi.

R: Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš.

3. I kdybych si připjal křídla jitřenky * a spočinul na nejzazším moři,

4. i tam mě povede tvá ruka * a uchopí mě tvá pravice.

R: Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš.

5. I kdybych řekl: „Aspoň temnota mě skryje * a noc mě obklopí místo světla,“

6. ani tma ti nebude tmavá, * noc jako den se rozjasní.

R: Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš.

Zjednodušit zobrazení

Velikost písma

Blokovat zhasínání displeje