339

Já k Tobě, Pane, zřím

1. Já k Tobě, Pane, zřím

a celým srdcem svým

o milost lkám;

po cestách šel jsem zlých,

jak šarlat můj je hřích: ó, skryj mne

v ranách a spas mne sám.

2. Od rána do noci

kdybych lkal v nemoci,

vše marné jest!

Bychť prošel světa kruh,

chtěl tak svůj splatit dluh,

nic na to nedá Bůh:

On svých má cest!

3. Pln lásky k člověku

milého od věků

nám Syna dal,

svých sli- bů nemění:

kdo k smrti znaveni,

v Něm mají spasení,

zdroj věčných chval.

4. Tvá krev, ó, Ježíši,

je oběť nejvyšší –

smývá můj hřích.

Ó, slyš a pojď mi vstříc,

já toužím víc a víc

zřít tvoji jasnou líc

tam v nebesích.

Zjednodušit zobrazení

Velikost písma

Blokovat zhasínání displeje