781

Raduj se, má duše milá

1. Raduj se má duše milá,

a buď v Pánu veselá,

že hodinka nastoupila,

bys k Bohu již šla z těla;

Z soužení i z žalosti

půjdeš již do radosti,

kterou oko nevídalo,

ani ucho neslýchalo.

2. Volal jsem k Bohu dnem, nocí,

jsa těžkostmi sklíčený,

aby mi přišel k pomoci

a popřál ulehčení;

jak pocestný své cesty

žádá k konci přivésti,

tak i já běh svůj skončiti

žádal jsem a s Kristem býti.

3. Když ranní denice vzchází

a sen nás zanechává,

všude se starost nachází,

těžkosti i únava;

slzy za chléb míváme,

kterýžto zde jídáme;

když slunce svítit přestává,

pláč se přece slyšet dává.

4. Ó, Jezu, Ty světlo ranní,

kterýžto vždycky vzcházíš,

buď při mně, neb skrz své rány

vykoupils mne, jako víš;

dej v pokoji, s radostí

ať vyjdu z té žalosti;

buď mou cestou, též i světlem,

potěš mne v umírání mém.

Zjednodušit zobrazení

Velikost písma

Blokovat zhasínání displeje