770

Mám povoláni od Krista

1. Mám povolání od Krista,

bych šel odtud v rajská místa.

Co pak mou duši zdržuje,

to má závěť oznamuje:

2. Tobě, Bože Otče, duši

svou poroučím, jakož sluší:

Tys mně jí byl dal v tělo mé,

zas ji oddávám v ruce tvé.

3. Své milé smutné manželce

zanechávám všech vdov soudce;

On, jestli se křivda stane,

k Němu vzdychej, tě zastane.

4. Dítek nechám Otci tomu,

na sirotky laskavému;

On vás, mé sirotky milé,

zaopatří každé chvíle.

5. Vám pak, přátelům dobrého,

zanechávám Boha svého,

Jemu služte jen v každý čas,

neopustí na věky vás.

6. A tak již jdu z toho místa

spatřit svého Pána Krista,

neb Bůh již přijal mou duši,

tělo mé zde zůstat musí.

7. V zemi až do dne soudného,

v hrobě čekat příchod jeho:

Tu z prachu bude vzbuzeno

a s duší věčně spojeno.

Zjednodušit zobrazení

Velikost písma

Blokovat zhasínání displeje