767
Když slunce zář
1. Když slunce zář i světlo hvězd
hasne nám, hasne nám,
tu milo bývá ducha vznést
vzhůru tam, vzhůru tam,
kde noci více nebývá,
neb denní jas tam rozlívá
ta hvězda věčně zářivá:
Ježíš sám, Ježíš sám.
2. Když kolem nás se vzmáhá hřích,
lest a klam, lest a klam,
duch rád na víry perutích
vlétá tam, vlétá tam,
kde mír již vane po boji,
a všechny bouře spokojí
i všechny rány zahojí
Ježíš sám, Ježíš sám.
3. Když přítel dává naposled
s Bohem nám, s Bohem nám,
duch rád svůj smutný zvedá hled
k nebi tam, k nebi tam,
kde utichá již každý vzdech,
neb dosažen je spásy břeh,
a stírá slzy z očí všech
Ježíš sám, Ježíš sám.
Nástroje
Zjednodušit zobrazení
Velikost písma
Blokovat zhasínání displeje