741
Ach, milé dítě
1. Ach, milé dítě, ty zavčasu
spěcháš do hrobu tmavého;
duše tvá uposlechla hlasu
Boha Otce nebeského,
jenž sám, a nejiný, tebe
volá do krásného nebe.
2. Sotva žes radost způsobilo
rodičům, již zas odcházíš;
rychle jsi běh svůj dokončilo
a místo lepší nacházíš;
ani ta slza žalosti
nevrátí tě do časnosti.
3. Odcházíš tedy! Ač nám chvíle
smutná, nastalo loučení;
přece jsme jisti toho cíle
dle Kristova naučení:
že když Bůh dítky odbírá,
věčný ráj pro ně otvírá.
Nástroje
Zjednodušit zobrazení
Velikost písma
Blokovat zhasínání displeje