727

Velebím Tě, Bože

1. Velebím Tě,  Bože,
že jsi  mi ráčil  dáti
mysl, jež  k nohám  tvým
pokorně chce  padati;
veď tedy  mé srdce
a stůj  při mně  v práci,
ve všem  uděl mi  sám
rady i  pomoci.
2. Dej, ať  v předsevzetí
svém na  Tě pozor  dávám,
neb oči  tvé patří
na mne,  co vykonávám;
ať to  uvažuji
při všem  činění svém,
Bůh ví,  Bůh Tě  vidí,
Bůh hřích  trestá hněvem.
3. Ach, veď  mne, můj  Bože,
a nedopouštěj  toho,
bych i  jediný krok
chodil bez  Ducha tvého.
Neb když  se sám  vodím,
upadnu do  zlého,
když pak  Ty mne  vedeš,
nebojím se  toho.
4. Dej, ať  vše opouštím,
zvláště sebe  samého,
nehledaje sebe,
než jen  Tě, Boha  svého,
tak se  sám naleznu
v tom  nejlepším místě,
kdybych neznal  Tebe,
ztratil bych  se jistě.
5. Nechť tvá  milost na  mně
nikdy není  zmařená,
ach, naplň  srdce mé
sladkostí svého  jména,
tak by  Tě má  duše
věčně zvyšovala,
nyní pak  jen v  Tobě
vždycky se  kochala.

Nástroje

Zjednodušit zobrazení
Velikost písma
Blokovat zhasínání displeje

Nahrávky