618

Tiše se měj, ó, duše milá

1. Tiše se měj, ó, duše milá,

nes pokorně své soužení;

vzpomeň si jen: Bůh to posílá,

On pošle i spomožení.

Proto, ať se co chce děje,

v Bohu bude má naděje.

2. Doufej, nebudeš zahanbena,

Bůh zná i může pomoci.

K jeho milosti otevřena

je brána ve dne i v noci.

On s potěšením přispěje,

v Bohu bude má naděje.

3. Nemůže se všecko zdařiti,

co člověk žádá a míní,

a kdo nezná sebe zapříti,

ten zlé ještě horším činí.

Neb On ví, co mi pro- spěje:

v Bohu bude má naděje.

4. Chce-li Bůh, již den mně zítřejší

přinese štěstí žádané

a ze vší mé péče nynější

ni památky nezůstane.

U Boha vše to možné je:

v Bohu bude má naděje.

5. Zatím i nechť bída se množí,

nechť pomoc mešká z výsosti,

tiše jen, ještě z lásky Boží

mně zkvetou růže radosti.

Proto, nechť se co chce děje,

v Bohu bude má naděje!

Zjednodušit zobrazení

Velikost písma

Blokovat zhasínání displeje