612
Proč tak dlouho, můj Pane
1. Proč tak dlouho, můj Pane,
na mne se nerozpomínáš?
A břímě naložené,
z mých ramen tak pozdě snímáš?
Proč blesk navštívení tvého
neosvítí líce mého?
2. Proč též duše má milá
má se dnem i nocí svírat?
A do srdce nemilá
starost vždycky má se vtírat?
Dáš-li se těm ze mne smáti,
již mi zlé jen chtějí přáti?
3. Pohlédni z trůnu svého,
pohleď z nebeské výsosti,
viz těžkost srdce mého,
zapuď Ty sám mé temnosti;
dej, ať světlo slova tvého
svítí mi času každého.
4. Jistotně tomu věřím,
že z tvé ruky dojdu toho;
neb, žes Otcem naším, vím,
a nezamítáš hříšného;
uděluješ všem pomoci,
hodens chvály dnem i nocí.
Nástroje
Zjednodušit zobrazení
Velikost písma
Blokovat zhasínání displeje