579
Své štěstí v Bohu ustavím
1. Své štěstí v Bohu ustavím,
ne na svém marném zdáni;
On Otcem mým je, dobře vím,
a před vším zlým mě chrání,
On řídí svět a ráčí bdět, a každého dne
nová mě milost jeho chová.
2. On od věčnosti věděl již,
co prospívá mně, škodí;
mé určil štěstí, moji tíž
a podpírá mě, vodí.
Proč bych se bál? Vždyť každý žal
se vírou v Spasitele
dá přemoci vždy cele.
3. Zná tužby mé Bůh laskavý,
zná všecka moje přání,
a nedá-li jich, dobře ví,
proč splnění jich brání.
Je nejlíp jít, jak ráčí chtít,
svých dítek věrně chráně;
nuž, vždy dle vůle Páně!
4. Zda nerušené štěstí snést
se obtížněji nedá,
než jíti poutí temných cest,
z nichž duše výhled hledá?
Z všech žalostí smrt vyprostí,
a sláva, čest i jmění
se nade hrobem změní.
5. Co pravé štěstí duši dá,
Bůh neodepře dáti;
ne vše, co člověk uhlídá,
lze vskutku štěstím zváti.
Kdo Božích cest vždy dbalý jest
a zlého svědom není,
i kříž si v dobro změní.
6. Co všeho žití nádhera?
Jak záhy po ní veta!
A jako vánek večera,
tak mine žalost světa.
Bůh je náš hrad, nás skryje rád.
Nuž, Jemu, Pomocníku,
zapějme píseň díků!
Nástroje
Zjednodušit zobrazení
Velikost písma
Blokovat zhasínání displeje