567
Ježíše neopustím
Autoři: Christian Keimann, Ludvík Bohumil Kašpar
1. Ježíše neopustím,
On se za mne ráčil dáti;
jak bych celým srdcem svým
neměl já se k N2mu znáti?
On je slunce očím mým:
Ježíše neopustím.
2. K Němu jen zvednu-li zrak,
v srdci taká slast se hostí,
že bych chtěl být věčně tak,
nemaje v tom nikdy dosti:
lepší k Němu jeden vzhled
než bez Něho tisíc let.
3. Darmo nebesa i zem
svůdné vnady rozprostírá.
V Kristu s Bohem smířen jsem,
On věčný ráj mi otvírá.
S Ním i v hroz- ný hněvu den
z soudu vyjdu svoboden.
4. Já jsem jeho a On můj,
láska přepevně nás víže;
On mi připsal podíl svůj
věčně platnou krví kříže;
v jeho boku ukryt jsem;
kdo můž uškodit mi v něm?
5. Ač pak často divné jsou
cesty, jimiž On mě vodí,
vím, že On jde přede mnou
a mě posléz vysvobodí:
cíl těch jeho divných cest
otevřené nebe jest.
6. Nic mne v tom již nezmění,
až i v tvář Jej spatřím tváří,
tam, kde radost spasení
z očí všechněch věrných září;
duch můj bude blažený,
u Ježíše dlít, že smí.
Nástroje
Zjednodušit zobrazení
Velikost písma
Blokovat zhasínání displeje