542
Pane, Tys mne zkusil
1. Pane, Tys mne zkusil,
Tobě tajno nic není;
znáš všecka má hnutí
i všecka má činění.
Rozumíš zdaleka
i mému myšlení,
všech mých cest povědom
jsi bez pomýlení.
2. Dříve, než pomyslím
slovo na jazyk vzíti,
dřív, než co začínám,
již Ty to ráčíš míti
v své povědomosti.
Ó, divné umě- ní,
mnohem vyšší než mně
možné k vystižení!
3. Kam bych tedy, Pane,
od tvého Ducha zašel?
Zda bych někde místo,
kde bych se ukryl, našel?
Vstoupím-li na nebe,
zdali Ty tam nejsi?
Vstoupím-li do hrobu,
i tam přítomen jsi.
4. Vzal-li bych k létání
buď jitřní záře křídla,
abych při nejdalším
moři hledal si bydla:
i tam by mne stihla
pravice tvá božská,
neb Ty obkličuješ
i místa zámořská.
5. Dím-li pak: Aspoň tmy
skryjí mne v svém soumraku,
ani to nic není
tvému jasnému zraku.
Nebo noc jako den
svítí tvé jasnosti,
i tma jako světlo
tvé prozřetelnosti.
6. Ó, divné umění,
ó, předrahá myšlení!
Jsou mi nesčíslná,
neb jsou bez omezení.
Tvůrce můj, chci Tobě
sloužit v pobožnosti
a všecko k tvé chvále
činit dle možnosti.
Nástroje
Zjednodušit zobrazení
Velikost písma
Blokovat zhasínání displeje