523

Má duše, Pána svého chval

1. Má duše,  Pána svého  chval,
vzdej Jemu  děkování;
svou péči  všechnu naň  uval,
v Něm  slož celé  doufání.
On má  dost cest,  plný svět  jest
divné jeho  moudrosti,
jak On  ráčí, tak  vše kráčí
k vůli  jeho mocnosti.
2. O čem  Tobě, Bože,  nyní
můj chce  jazyk zpívati,
tvá přemnohá  dobrodiní
s vděčností  vyznávati.
Pro mne  toho činils  mnoho,
což je  důkaz tvé  lásky
bylo při  mně, což  upřímně
hlásat chci  z každé  částky.
3. Ač pak  často já  též klesám,
prach jsa  a popel  bídný,
však Ty  pozdvihuješ mne  sám,
mé jsa  mdlobě pomocný;
hříchy snímáš,  špínu smýváš
krví Syna  milého,
tos mi  svědčil i  zpečetil
často svátostí  jeho.
4. Však když  jsem v  úzkostech býval,
nevěda kam  se díti,
jen Tebe  srdcem jsem  vzýval,
Tys mi  pomocník býti
ráčil cele;  protož směle,
Otče můj,  v Tebe  doufám,
mne sobě  měj, děj  se co  děj,
já v  naději nezoufám.
5. Ty mne  vždy po  cestách svých  veď,
můj Bože  z vysokosti,
mé činy  Duchem svým  sám řeď
i mé  všechny vnitřnosti;
své dle  rady proveď  všady
sluhu vyvoleného
až do  nebe, kdež  by Tebe
ctil věčně,  Boha svého.
6. Má duše,  svého Pána  chval,
vzdávej Mu  děkování,
starosti své  na Něj  uval,
v Něm  slož všechno  doufání;
co při  tobě začal  sobě,
k slávě  své velebnosti
On vyvede,  tě přivede
k světlu  věčné jasnosti.

Nástroje

Zjednodušit zobrazení
Velikost písma
Blokovat zhasínání displeje

Nahrávky