475

Ještě čas nenastává

1. Ještě čas nenastává k vítězství Sijónu;

Ještě se nesvolává lid k Božímu trůnu;

ještě v boji stojíme, trpíc světa pýchu,

a ač i vítězíme, přece jsme k posměchu.

2. Ještě lidu Božímu den Páně nepřišel,

v němž by k pomstě zlostnému soud veřejný vyšel;

ještě krve dítek svých mstít Bůh ne- povstává,

a slušný pokoj věrných dosud nenastává.

3. Lid tvůj z tvé lásky svatý všude je soužený,

světu se zdá proklatý a jak vyvržený:

aj, klesá v svém vězení a harfy své skrývá,

přece však vroucné zření k tvému městu mívá.

4. Ještě s pláčem rozsívá, nevida obilí:

v pletí neodpočívá, ač se koukol sílí;

však si srdečně žádá žně tvé dočekati,

a prv než se svět nadá, snopky své sbírati.

5. Než, co ještě nemáme, proto nám nezhyne;

i život na to dáme, že slib tvůj nemine:

řeč tvá věrná zůstává, Tys sám spravedlivý;

Duch tvůj nám znáti dává, žes věčně pravdivý.

6. Již se žeň bílá blíží, boj se dokonává;

již se mhy mrákot níží, již slunce povstává:

již k vítězství zpíváme, / vidouc, že se všech stran

houfy svých věrných známé shromažďuje náš Pán.

Zjednodušit zobrazení

Velikost písma

Blokovat zhasínání displeje