455

Ó, svědků dávných

1. Ó, svědků dávných, prociť, duchu,

již na sijónské stráži věrně bdí,

dnem, nocí k srdce mluví sluchu

a nepřátel se hrozeb nebojí,

ba jejichž hlas zní, kam až sahá svět,

a k Tobě shromažďuje lidstva květ.

2. Ó, kéž by oheň tvůj již vzplanul

a po národech světa plápolal

a větřík milosti tvé vanul

a k spásy zdroji všecky lidi zval!

Ó, Pane žně, rač přece popatřit:

žeň mnohá, ale ženců málo zřít!

3. Vždyť Syn tvůj slovy zřetelnými

nás modliti se takto naučil.

Viz, jak zří zraky toužebnými

tvých dětí zástup, jež jsi vydobyl,

přijde-li brzo, zavlažíš-li zem,

ó, vyslyš prosbu tu a vzhlédni sem!

4. Nuž, dej své slovo rozsévati

svým mnohým poslům mocně s radostí,

ó, vyslyš, nerač prodlévati,

nič ďábla říš, boř hradby temnosti,

množ církev po okrsku veškerém,

ať slávy tvé je plna všecka zem.

Zjednodušit zobrazení

Velikost písma

Blokovat zhasínání displeje