451
K jednomu se chceme znáti
1. K jednomu se chceme znáti,
jenž ráčil sebe za nás dáti
a nás si koupil krví svou.
Svými srdci, svými těly
chcem patřit Tobě, Spasiteli,
a šťastně klesnout v náruč tvou.
Svým vlastnictvím nás čiň
a k tvému srdci viň nás, dítky své;
svůj obličej nám neskrývej
a milosti své hojně přej!
2. Ne my vyvolili Tebe,
Ty jsi ze svého ráčil nebe
v své království nás dříve zvát.
Slabou máme, malou sílu
a neschopni jsme k tvému dílu, /
když neráčil bys síly dát.
Nuž, pýchu všecku mař
a pokorou nás dař
pro nebe své!
Sláb, kdo je zde,
za Tebou jde
a pro Tebe rád snese vše.
3. Jezu, věčné slávy Králi,
žeň mnohá, dav však ženců malý,
tak, vyšli zástup svědků svých!
Také nás rač poslat zváti,
ať mnozí se již mohou bráti
tam k svatbě tvojí v nebesích.
Je šťasten, koho sám
jsi ve svůj pozval chrám,
v království své!
Tam věčný klid;
tam bude mít
jen věčné veselí tvůj lid.
4. Hleď, co tvých tu miliónů
dlí v smrti stínu, v hříchu stonu
a tvojí nezná blízkosti!
Tisíce let nezasvitlo
jim pravdy tvojí jasné světlo,
ni jitřní hvězda milosti.
tvé spravedlnosti jas
nechť vzejde, již je čas;
ó, přijdi již!
Nás táhni sám
svým ku branám
a jednou otevři je nám!
5. Tvoji lásku, tvoje rány,
jež pro nás byly Tobě dány,
tvou věrnost v světa údolí
chceme duším hlásat stále
a k tvému kříži vodit dále,
až srdce jejich povolí.
Tvých slov moc veliká
svým ostřím proniká
zde celý svět.
Již ze všech stran
je zotvírán
tvůj blahý ráj nám dokořán.
6. Spasiteli, tvé se plány
vždy skutkem dějí nečekány.
Co jsme my lidé před Tebou?
Ty nás chráníš v boji litém,
svým přikrývaje věrně štítem,
my důvěřujem v pomoc tvou.
Tvé malé zrno přec
jen vzejde nakonec
v překrásný strom,
jenž štěpován
a pěstován
ozdobí posléz světa lán.
Nástroje
Zjednodušit zobrazení
Velikost písma
Blokovat zhasínání displeje