389

Bože můj! Opět světlo vidím

1. Bože můj! Opět světlo vidím

a noc tmavá již odchází,

nyní jako znovu se rodím,

však též i starost přichází,

vstávám, nebo již sen přestal

a já jsem na světě zůstal.

2. Na světě, kde je pouhá marnost,

kde každý den svou bídu má,

kde vždy nová přichází starost,

kde hřích a zlost se rozmáhá.

Ó, Bože! jehož chléb jídám,

co já Tobě za to vše dám?

3. Tys mně dal nyní z lože vstáti,

veď mne, těš podle vůle

nevím, co se mi můž přidati,

učiň se mnou tak laskavě,

abych ochra- nu tvou spatřil

a tvůj živý i mrtvý byl.

4. Otče, odpusť mi mé hříšnosti,

které vždy při sobě nosím

a dej mi dojíti milosti,

slyš mne, když Tě vroucně prosím,

neb když se Tobě jen líbím,

nedbám, i když něco trpím.

5. Buď sám ve všech věcech můj rádce,

neb sobě sám radit nevím,

stůj při mně můj mocný obránce,

nechť žádné škody necítím,

dej mi ten den dobře strávit

a ve všem tvé jméno slavit.

Zjednodušit zobrazení

Velikost písma

Blokovat zhasínání displeje