340

Já k Tobě, Hospodine

1. Já k Tobě, Hospodine,

ze srdce hloubi lkám,

hle, v těžkém nářku hynu,

k Tobě se utíkám.

Rač sklonit se znova,

slyš pokorný můj hlas

a lékem svého slova

mě uzdravuj a spas!

2. Kde jinde bych se svlažil,

kde jinde spokojím?

Vím, kdybys hříchy vážil,

že stěží obstojím.

Tvá ruka přelaskavá

zná hoj- ně odpouštět

a stačí Ti, když vzdává

čest Tobě hříšný ret.

3. Jen Tebe unavená

má duše vyhlíží;

umdlévá, ptá se, sténá,

kdy Pán se přiblíží?

Jak strážní v temnu noci

čekají jitra svit,

tak touží bez pomoci

ve tvář tvou popatřit.

4. Nuž čekej, Izraeli,

mračna se rozstoupí;

Pán přijde, rozveselí

a tebe vykoupí.

A prodlévá-li chvíli,

přec přijde posléz včas

a v slitování schýlí

se ke tvé skráni zas.

Zjednodušit zobrazení

Velikost písma

Blokovat zhasínání displeje