321

Ozdobiž se duše milá

1. Ozdobiž se,  duše milá,
hleď bys  více nehřešila;
opustiž skutky  temnosti,
přistupiž k  jasné světlosti,
neb, aj,  Pán, který  tě spasil,
hody tobě  teď připravil,
host velebný  dárce všeho
vstoupit chce  do srdce  tvého.
2. Ach, jak  velmi žádostivá
duše má  je i  žíznivá
po Tobě,  příteli lidský,
po kterém  já toužím  vždycky.
Ó, bych  nápoj ten  nebeský
dosáhnout mohl  z té  stezky
a přes  toto své  dychtě- ní
stal se  s Bohem  sjednocený.
3. Komu rozumu  dostane,
by pochopil  ten div  Páně,
že chléb  tento nepřestává,
buď tisícům  se rozdává?
Tímž způsobem  kalich svatý
nápoj zůstává  bohatý:
Ó, tajemství  neslýchané,
Duchu Božímu  poddané!
4. Však když  pokání činíme
a slovu  Páně věříme,
bývá srdce  zatemněné
Duchem Božím  osvícené,
který nás  vede k  dobré- mu
a k  předsevzetí svatému;
tak život  náš obnovuje,
víru v  Krista posilňuje.
5. Teď užitky  stolu Páně
hodným hodovníkům  dané:
víra, láska,  osvícení
a s  Bohem věrné  spojení;
kdo pak  s pokáním  prodlévá,
ten též  nehodně užívá,
aniž dojde  rozhřešení,
ale věčné  odsouzení.
6. Ježíši, slunce  života,
Tys má  radost i  ochota,
Ježíši, mé  občerstvení,
srdce mého  potěšení,
aj, teď  k nohám  tvým se  kladu,
pomoz vstáti  z mého  pádu,
pro užitečné  jedení
Tobě ke  cti, mně  k spasení.
7. Z lásky  jsi z  nebe sestoupil,
bys mne  hříšného vykoupil,
život svůj  za mne  kladoucí
a smrt  přehořkou nesoucí;
to kdyžs  ráčil podstoupiti,
neželels krve  prolíti,
kterou mne  teď občerstvuješ,
co svědčí,  že mne  miluješ.
8. Ježíši, chlebe  pravdivý,
dej, ať  jsem vždy  Tebou živý;
učiň mne  hosta hodného
stolu svého  nebeského,
ať vždy,  když s  Tebou hoduji,
na tvou  lásku pamatuji
a s  Tebou tam  na výsosti
žiji ve  věčné radosti.

Nástroje

Zjednodušit zobrazení
Velikost písma
Blokovat zhasínání displeje

Nahrávky