297

Ó, Bože! Já nemohu dosti

1. Ó, Bože! Já nemohu dosti

za tvé slovo děkovati;

přes Krista mne vedeš k moudrosti;

ó, jak Tě oslavovati!

Bych neznal tvého učení,

málo bych měl potěšení.

2. Byl bych v bludu, v nebezpečenství,

na cestách tmavých, nejistých;

stíhalo by mne zlořečenství

hříchů a skutků nečistých

i s pokutou v každou dobu

bál bych se smrti a hrobu.

3. Ale ze všech těchto temností,

bludů, také hříchů moci,

ráčil slova svého jasností

Kristus Pán mne již vymoci,

ukázav mi podle rady

Nejvyššího cestu pravdy.

4. Já vím, k čemu mne stvořil Bůh můj,

znám všecky své povinnosti;

nemá v smrti usnouti duch můj;

kdo v Tě věří, živ jsa v ctnosti,

Jezu, dobře má obstáti,

s Tebou v slávu se dostati.

5. Ó, Bože, pomáhej s vděčností

toho dobrého učení

následovat s stálou pilností

a z něho brát potěšení;

nedej žádnému posměchu

vzíti mi toho prospěchu.

Zjednodušit zobrazení

Velikost písma

Blokovat zhasínání displeje