294
Jednu vzácnou knihu mám
Autor: Jan Waclawek
1. Jednu vzácnou knihu znám, mluví ke mně z ní Bůh sám.
Ve vzpomínkách vynoří se dávné dny. V paměti mé stále zní,
jak maminka četla mi zvěst radostnou, krásnější nad všechny sny.
Převzácná ta kniha svatá, / světla jas mým nohám na cestu je dán.
Je mi dražší den co den, cestou přímou vede jen do otčiny věčné tam, kde vládne Pán.
2. Matka četla z knihy té, o oběti přesvaté, jak Pán Ježíš za mne na kříž přibit byl. Slzy byly v očích mých, když vykoupen z hříchů svých, s Bohem smířen, dál už ve víře jsem žil.
Převzácná ta kniha svatá, světla jas mým nohám na cestu je dán. / Je mi dražší den co den, cestou přímou vede jen do otčiny věčné tam, kde vládne Pán.
3. Dnes už jsou jen vzpomínkou chvíle čtení s maminkou; Slovo Boží mne však vede stále dál. V něm odkrývám zas a zas množství nových vzácných krás, posilňován, abych vírou pevně stál. Převzácná ta kniha svatá, světla jas mým nohám na cestu je dán. Je mi dražší den co den, cestou přímou vede jen do otčiny věčné tam, kde vládne Pán.
Polsky
Jedną księgę starą mam, Bóg z niej do mnie mówi sam. Do dni dawnych myśl mą zwraca treść jej stron. / Matka mi czytała z niej, nie zapomnę chwili tej, gdy radosna brzmiała wieść, jak słodki ton. / Księga święta, niepojęta! / O jak jasne zsyła światło dla mych nóg! / Jest mi droższą z każdym dniem, prostą drogą wiedzie mnie do ojczyzny cudnej, gdzie mnie czeka Bóg.
Nástroje
Zjednodušit zobrazení
Velikost písma
Blokovat zhasínání displeje