292

Bůh je můj hrad

1. Bůh je můj hrad a duch můj rád

má k slovu jeho zření.

Bože, toť vím, že zde chodím

vírou, a neviděním.

2. Dej pravého slova svého /

moci mi okusiti; /

nedopusť mne, milý Pane, /

od víry odloučiti!

3. Tvé slovo jest mých světlo cest! /

Ono mne pravdě učí /

a jak Tobě v každé době /

sloužit mám, mi poroučí.

4. Duše hodnost, nesmrtelnost /

tvé slovo vysvětluje, /

po časnosti ve věčnosti /

mne život následuje.

5. Uložení o shlazení /

lidských hříchů a zlostí /

já bych neznal, kdybych nebral /

z tvého slova světlosti.

6. Nyní v smutku a zármutku /

pro hřích nemám zoufati; /

Ty odpouštíš a mne učíš /

vírou ,Otče!‘ říkati.

7. Obnovení, posvěcení, /

k spasení mám být pilný; /

však toho sám nevykonám, /

tvé slovo mne posilní.

8. Dej, ó, Pane, ať zůstane, /

tvé slovo mou žádostí, /

osvícením, potěšením, /

mocí k věčné radosti!

Zjednodušit zobrazení

Velikost písma

Blokovat zhasínání displeje