159
Ó Bože, hořím žádostí
1. Ó, Bože, hořím žádostí,
když myslím na ty výsosti,
v nichž lid svůj někdy spojíš,
kde pravice tvá laskavá,
se z nových divů poznává,
jež věrným svým tam strojíš!
Moje srdce láskou k Tobě plá,
když sobě připomínám,
že i já tam jednou vjít mám.
2. Co jsou i světské rozkoše
naproti oné útěše,
již Bůh tam věčně přeje!
Je krásný sic i tento svět
a mnohý spanilý zde květ
se libě na nás směje,
však zde každé
kvítko vnadné brzy vad- ne.
Pravé štěstí
může nám jen v nebi kvésti.
3. Tam k příbytkům tvým
se srdcem vroucně toužebným
po všecky časy vzhlížím.
Ó, dobrotivý Pane můj,
Ty sám mě k tomu napravuj,
ať Tobě vždy se blížím,
ať Tě v bázni
obdivuji, následuji a po boji
vesel vejdu v radost tvoji!
Nástroje
Zjednodušit zobrazení
Velikost písma
Blokovat zhasínání displeje