114

Ó, země hleď, tvá spása

1. Ó, země,  hleď, tvá  spása,
tvůj život  a tvá  krása
na kříži  zhasíná.
Ten Kníže  velebnosti
však rány,  smích a  zlosti
již tiše  od všech  přijímá.
2. Pojď blíž  a slyš,  kdo sténá;
to ústa  zkrvavená
v bolesti  sevře- ní.
A srdce,  jemuž trýzně
teď vládnout  chtějí přísně,
zná jenom  pláč a  úpění.
3. Kdo Tě  to krutě  ztýral,
kdo se  Ti naposmíval,
když bylo  Ti tak  zle?
Vždyť hříchu  neznáš špínu,
zlou ani  malou vinu,
jak my  a naše  děti zde!
4. To já  a moje  činy,
mé zrady  a mé  viny
jsou příčinou  tvých běd.
Jak písku,  který leží
u moře  na pobřeží,
i mých  je hříchů  bezpočet.
5. To já  měl každodenně
nést svůj  trest zaslouženě
a končit  v temnotách.
Tys zvolil  moji cestu,
vzal tíhu  mého trestu,
mé odsouzení  a můj  strach.
6. Co mohu  dát Ti,  Pane?
Jen cáry  roztrhané,
můj život  – stálý  hlad.
Však jedno  sevřu pevně,
tvou lásku,  která ve  mně
chce všechno  světlem rozeplát.

Nástroje

Zjednodušit zobrazení
Velikost písma
Blokovat zhasínání displeje

Nahrávky