112

Ó, Beránku, kdo lásky Tvojí

1. Ó, Beránku, kdo lásky tvojí

zná nevistihlé hlubiny?

Kdo pochopí, cos trpěl v boji,

Ty čistý, svatý, nevinný!

Jak ovce tichá na zabití

byls veden na vrch Golgaty,

až na dno chtěl jsi kalich píti,

ó, Jezu, na kříž přibitý.

2. Zlo temnosti Tě obklíčilo,

však s Otcem v stálém spojení

jsi skončil slavně celé dílo

k cti Boží, lidem k spasení.

Svou lásku zjevils na Golgatě,

však člověk nes’ Ti zášť a smích,

Ty splnils vůli Boží svatě,

my dovršili tam svůj hřích.

3. Ó, Beránku, my ve slabosti

dík vřelý Tobě neseme,

však plně jednou, mdlob svých prosti,

Tě chválit v nebi budeme.

Tvou obětí až k nebes výši

se v slávu tvoji smíme vznést,

kde vládnout budou s Tebou tiší

a Tobě vzdávat chválu, čest.

Zjednodušit zobrazení

Velikost písma

Blokovat zhasínání displeje