106

Kdo přehlížel by toho

1. Kdo přehlížel  by toho,
jenž v  paměti nás  má,
Jak lásky  zvážil mnoho,
již srdce  okřívá!
Já v  těžkém zmíral  hoři,
On přišel,  kříž můj  sňal;
má duše  láskou hoří
a zpívá  píseň chval.
2. Jak toho  rád bych  neměl,
jenž láskou  ke mně  plá!
Jak naň  bych já  zapomněl,
jenž mírem  v duši  vlá!
On, který  shlíží z  kříže,
mou hanu  nese sám;
což nezve  On mne  blíže:
Pojď k  nebes výšinám?
3. Jej věčně  rád chci  míti,
jenž zahnal  smrti sen
a v  hoři s  duší cítí
a její  tlumí sten;
jenž v  poslední tu  chvíli
mne věrně  podpírá,
že na  mé pouti  k cíli
má víra  nezmírá.
4. On k  spáse dává  v moci
mně svaté  slovo své,
z běd  vyvádí mě  noci,
mou šlépěj  k nebi  zve,
sám trůn  chce ve  mně míti
v své  záři milosti;
jak neměl  bych Jej  ctíti
vždy v  stálé vděčnosti?
5. V mé  radosti i  hoři
mě osvěť  obraz tvůj
a v  lásky svojí  moři
slož bídu  a hřích  můj!
Své srdce,  žití celé
já Tobě  oddávám;
Ty v  nebes brány  skvělé,
tam domů,  veď mne  sám!

Nástroje

Zjednodušit zobrazení
Velikost písma
Blokovat zhasínání displeje

Nahrávky