102

Jezu, tvé hluboké rány

1. Jezu, tvé hluboké rány, tvé hrozné umučení;

tvé až do smrti soužení buď mi ku potěšení;

mám-li v mysli co zlého, ó vlejž do srdce mého,

bych na tvou smrt pamatoval a s hříchy nic nežertoval.

2. Památka tvých utrpení nechť mi dodává moci

zlých žádostí k potupení, bych moh’ tělo přemoci;

i když v smutku duše má jsouc, choulostivě se má,

nechť víry mé k posilnění představím si tvé trýznění!

3. Když svět chce srdce mé svodit na cestu nepravosti

a vnada hříchů lahodit, připomeň mi těžkosti

a muky tvé náramné, které snášels i za mne,

abych silen v nábožnosti / zaháněl zlé náklonnosti.

4. Dejž mi při všem, což mne rmoutí, z tvých muk uspokojení;

při každém jich vzpomenutí nechť mám nové těšení.

Když srdce vin svých želí, tvá smrt mne obveselí;

neb když jsi smrt kříže vystál, tu útěchu i mně získal.

5. V Tobě skládám své doufání, Jezu, mé utěšení.

Ty mne zbavíš strachování smrti, škodná že není.

Mé spasení je jisté u Tebe, Jezu Kriste,

Ty mně z milosti srdečné dáš s Tebou bydlení věčné.

6. Když naději té radosti v svém srdci míti mohu,

tedy i všecky úzkosti boje smrti přemohu.

Když stánek můj zboří se, srdce mé nezhrozí se;

potěšen jsa skrz tvé rány, šťastně projdu smrti brány.

Zjednodušit zobrazení

Velikost písma

Blokovat zhasínání displeje