undefined

Před tebou, Bože, skláníme své hlavy

Autoři: Zdeněk Pololáník, E. Křivánková
ní me své sklá hla vy te bou, Bo že, Před 1. še zra du né. ně při ná ší me a li věč Krá slá né vy, mi, s ná by tu Kéž chny hří znal vše chy své. Bo ží vy lid ří ži jí kte v rá ji, svět ci na ši, Ať pod teď pí ra nás jí, když pří moc nou mlu vou tvé. sva ty ně li jsme do vstou pi
  Vstup
 1. Před tebou,  Bože, skláníme  své hlavy  / a  přinášíme duše  zraněné. /  Kéž by  tu s  námi, Králi  věčné slávy,  / lid  Boží vyznal  všechny hříchy  své. /  Ať světci  naši, kteří  žijí v  ráji, /  přímluvou mocnou  nás teď  podpírají, /  když vstoupili  jsme do  svatyně tvé.
 
 Před evangeliem
 2. Všem věkům  dávals svaté  muže, Pane,  / a  obdařils je  duchem moudrosti,  / by  odkrývali hloubky  nevídané /  tvých příslibů  a tvojí  milosti. /  Náš svatý  Jan, ten  svědek pravdy  věrný, /  nám odhaloval  pramen nepřeberný,  / jenž  tryská, Bože,  z tvojí  věčnosti. K  obětování
 
 3. Když chléb  a víno  do rukou  kdys brával  / kněz-hrdina  ve svaté  oběti, /  on v  tobě stále  silnějším se  stával /  pro chvíle  vrcholného vzepětí;  / když  v mukách  Jeho život  uhasínal, /  duch nezlomný  se k  Tobě, Bože,  vzpínal, /  svou trýzeň  těla v  oběť nesl  ti.
 
 4. My stojíme  zde před  tvou Kalvárií,  / teď  celé nebe  se k  nám přiblíží.  / S  úžasem víry  kleknem před  hostií /  a v  svaté bázni  vzhlédnem ke  kříži. /  Co můžem  dát tvé  lásce nekonečné?  / Jen  srdce své,  ač slabé,  ale vděčné,  / že  jsi nás,  Kriste, s  Otcem usmířil.
 
 K přijímání
 5. Dřív než  k nám  přijdeš ve  Svátosti svojí,  / očisti  ústa, zrak  i srdce  nám, /  ať otevřem  se přítomnosti  tvojí, /  kde denně  čerpal sílu  svatý Jan.  / Tys  byl vždy  jeho, on  ti patřil  navždy. /  Tak jako  on ať  k tobě  přilne každý  / s  vědomím, že  jen tys  náš Bůh  a Pán.
 
 6. Ježíši, pro  nás hříšné  umučený /  a vzkříšený  pro naše  spasení, /  dáváš nám  pokrm nedozírné  ceny, /  by nehladověl  tvůj lid  zemdlelý. /  Ty, živý  Bože, žiješ  také ve  mně, /  změň ve  světlo mé  duše stíny  temné, /  jediný zdroji  pravé proměny.
 
 Závěr
 7. V zástupu  těch, kdo  tvoří české  nebe /  a zbavují  nás běd  a neštěstí,  / Jan  z Nepomuku,  který slaví  Tebe, /  nám zdobí  kaple, mosty,  rozcestí. /  Má v  rukou kříž  a hvězdy  kolem skrání,  / své  zemi vyprošuje  požehnání /  a spásu  těm, kdo  upřímně ho  ctí.
 
 8. Mlčením jeho  ústa zpečetěná  / nic  nezradila z  Božích tajemství,  / když  duše byla  Tebe, Bože,  plná, /  svou smrtí  pravdě vydal  svědectví. /  Kéž i  nám slabým  vyprosí dost  síly, /  abychom, Pane,  vždy Ti  věrni byli,  / v  zápasu se  zlem došli  vítězství.

Nástroje

Zjednodušit zobrazení
Velikost písma
Blokovat zhasínání displeje

Nahrávky