G Bůh, to jen se vánek vzduchem chvěl,
to slovo prožil jsem a Em šel.
Jak dítě poznat jsem je C chtěl.
G Bůh, to slovo znamenalo víc,
než jsem si stačil v duchu Em říct,
znám světa rub, chci poznat C líc.
G Bůh, snad jsem to špatně vyslovil,
snad chtěl jsem víc, než dals mi Em sil
a padnul meč, jenž poraC nil.
G Bůh, jak mohlo stát se, když jsem šel,
na co jsem to jen zapoEm mněl,
kéž bych zas prožít znovu C směl:
Že D Pán, to je ten, kdo k sobě C/D zavolá.
D Pán, to je ten, kdo lásku C/D má.
D Pán, ten se k smutným srdcím Em dovoC lá,
s každým se D zná.
D Bůh, to je to jediné, co mám,
když už tu všechno postráEm dám,
s ním střípky štěstí poskláC dám.
G Bůh, musím být, jak mě myslel Bůh,
pak vánkem zachvěje se Em vzduch,
stanu se láskou, to jsem C chtěl.
Vždyť D Pán, to je ten, kdo k sobě C/D zavolá.
D Pán, to je ten, kdo lásku C/D má.
D Pán, ten se k smutným srdcím Em dovoC lá,
s každým se D zná.