1. Ab Projdu temnoEb tou, Db až uvidím Ab ráno,
půjdu Db tam, kde Tvoje Ab svíce Bm nocí zazáEb ří.
Ab Projdu temnoEb tou Db s Tebou, MaAb ria,
svým Db dětem, Matko, Ab vléváš Bm radost do Eb tváří.
Fm Bůh Ti v malé chudé chýši tiše Db dává Ab znát své Bm plány
a Ty Eb šeptáš: „Pane, Ab díky, jak Db krásné Ab je Tvé Bm přáEb ní.“
2. B Půjdu za TebDm ou s Gm chudákem i Dm králem,
s těmi, Eb kteří léta B hledají Cm náruč F Tvou.
B Všechno soužeDm ní, jež Gm svět svým dětem Dm dává,
Eb přečti si v mých B očích, když Cm kráčím za TeF bou.
Gm Bůh žil s Tebou v chudé chýši, jako Eb dítě B znal Tvou Cm péči.
Já F zpívám: D „Matko, Gm díky F za Tvou Eb lásku, B za cit Cm TvůF _j.“
R: /: B S písF ní jdu Eb vstříc slávě F jména MaB riF _Eb a.
Každý F národ Tě Gm chváF _Eb lí, celá F Evropa Eb zpívá: „Jsi F požehnaEb náF _.“ :/
3. B Půjdu stejnou F cestou, po níž Eb Ty jsi šla MaB ria.
Eb Na volání Dm Boží chci Cm kývnout s pokoF rou.
B Jdeme stejnou F cestou na rtech Eb Tvoje slavné „Dm staň se“,
Eb pomoz ať v nás B květy Eb pravdy nevadnouF .
Gm Bůh se sklání k lidským chýším, jeho Eb láska B smývá Cm rány.
Já F volám: „Pane B díky,“ mohu Cm zpívat: Dm „Jsem Ti Eb blíF _ž.“
R2: /: B Blíž F chci Ti Eb být, vzorem F je mi MaB riF _Eb a.
Každý F národ ji Gm chváF _Eb lí, celá F Evropa Eb volá: „Je F požehnaEb náF .“ :/