undefined
Píseň k sv. Anežce České (Spanilá sestro katedrál)
Autoři: Jan Zahradníček, Zdeněk Pololáník
Vstup
1. Spanilá sestro katedrál,
lilie z rodu Václavova,
ruku tvou žádal mnohý král,
nevěsto krásná císařova.
Ty prsten od nich nevzalas,
jinam tě vábil srdce hlas
za Kristem Pánem, tvým
ženichem nebeským.
2. Květ nejkrásnější mladosti,
na čele záři diadému,
s veselou myslí, s lehkostí
položila jsi k nohám jemu.
Ze světa, v kterém spatřilas
očima mládí tolik krás
k Bohu, jenž skrytý jest,
vedla tě cesta cest.
Před evangelielm zpíváme Aleluja
Obětní průvod:
3. Jak Abrahám vždy k oběti
to nejdražší mít připraveno.
Pro Boha všechno strpěti,
pro druhé srdce otevřeno,
jak fortna tvého kláštera
pro utrpení veškerá,
pro žal všech běd a ran
byla vždy dokořán.
4. Také my v strachu, v bídě své
spěcháme k tobě z dálky věků.
Nevěra proti Bohu štve
a krutě mstí se na člověku.
Pomoz nám časů těžkosti
nést s Františkovou radostí,
ať pokoj Páně s ní
nám srdce naplní.
Přijímání:
5. Vyvolila sis chudobu,
duchovní dcero Prosťáčkova,
tu pravou boží podobu,
již Spasitel nám ukazoval
zbavený všeho ve chvíli,
kdy nahého jej přibili
na kříž, kde takto zdrán
visel všech věcí Pán.
6. Nic nechceš mít. Však ani stín
ničeho nechceš také nabýt.
S ramenou spad ti hermelín
a oblékáš si hnědý hábit,
královská dcero bez věna
se svatou Klárou spřízněná
chudobou nebeskou,
řeholí přísnou svou.
Závěr:
Svatého Rufa smutné dny
zas vracejí se v kalendáři.
Čas braniborský plný tmy
doléhá na nás se žaláři.
Světice z krve královské,
bez krále jsou zas Čechy tvé,
království božího
vypros nám sladké jho.
8. Ať potomstvo tvé nehodné
v soužení svém se rozpomene,
že národy jsou svobodné
jen v dílo boží zapřažené.
Jako ty každým dechem svým
sloužilas Bohu především
a pána žádného
neznala nad něho.
Nástroje
Zjednodušit zobrazení
Velikost písma
Blokovat zhasínání displeje