P: A E F#m D A E F#m D A E F#m D A E F#m D
1. V temné A noci tehdy E tiše šuměl F#m vánekF#m7 ,
centrem D2 vesmíru se Hm malý Betlém E stalE7 .
PastýA ře tam v horách C# možná zmáhal F#m spánek, když D2 na svět přišel A2 Král.
Z lásky E k nám Bůh D člověkem se A stal.
2. Horké A slunce do E dlažby ulic F#m pálíF#m7 , centrem D2 vesmíru se Hm Jeruzalém E stalE7 .
V čele A s vojáky se C# bláznivý dav F#m valí, to D2 kříž si nese A2 Král.
Z lásky E k nám, aby D život za nás A dal.
R: E Bůh stále D víc, E víc ti toužil A dát. ČlověHm če, proč F#m ještě neviE díš,
že lásku C# svou už dokázal ti F#m nejmíň tisícD krát?
Tak už A pozvedni své oči E výš! Bůh čeká D na tu chvíli, E kdy mu odpoA víš.
3. V temné A noci tvého E srdce šumí F#m vánekF#m7 ,
někdo D2 na pozvání Hm čeká, chce jít E dálE7 .
Tak už z A ledových bran C# srdce sundej F#m zámek, ať D2 může vejít A2 Král!
4. Kvůli A tobě snášel E bolest, hrozná F#m mukaF#m7 , kvůli D2 tobě nesl Hm na Golgotu E křížE7
a když jsi A padnul, tak to C# jeho byla F#m ruka, která D2 pozvedla tě A2 výš,
k sobě E blíž, vždyť D u něj svou máš A skrýš.
M: D E A Hm F#m E C# F#m D A E
R: E Bůh stále D víc, E víc ti toužil A dát. ČlověHm če, proč F#m ještě neviE díš,
že lásku C# svou už dokázal ti F#m nejmíň tisícD krát?
Tak už A pozvedni své oči E výšH !
Stále E víc, F# víc ti toužil H dát. ČlověC#m če, proč G#m ještě neviF# díš,
že lásku D# svou už dokázal ti G#m nejmíň tisícE krát?