1. Často C#m já pocit A mám,
že když E jdu, klopýH tám.
Mnohdy C#m sám toužím A dát
světu E to, co nemám H sám.
Ale C#m proč málo A znám toho,
E co by mi pomohl H rád?
Ale C#m proč slovo A chci polyE kám,
když se mě H ptá,
zda chci jít A světem s ním?
Snad jsem ještě C#m mladý,
snad bojím se H vstát.
Prý stačí jen A chtít
a s ním promlouH4 vat. H
R: E Neboj se, H člověče,
C#m životem svým netrap A se.
Neboť E všude kam tě pošlu tam H půjdeš,
a C#m co ti přikážu A řekneš.
C#m Neboj se, C#m/H já budu s A Tebou!
2. Když viC#m dím zlo, A jenž v srdci E bolí,
pak neH vím, zda řeC#m šit, čas možná to A zhojí. E H
Bůh mne C#m zasadil jak zrno A úrodné,
dal mi E vláhu, pole H příhodné.
Abych C#m rostl a sílil a A jemu se líbil
a E nebál se přinést H4 užitek. H
B: A Chválím tě otče
za ruku E ochrannou.
Jenž A vede nás,
stále vede nás E za tebou.
F#m7 Dík, že mne nenecháš
G#m zkouškami projít,
A aniž bych nepoznal H Tvou vůli.