1. Kdo podá své Am dlaně
pro ruce směřující G6 ze tmy
a cokoli se Fmaj7 stane,
tak ponese svůj E díl?
Kdo vykouzlí Am úsvit
po noci plné G6 bludů,
kdo na straně Fmaj7 světla
risk nebýt jediný, kdo E zbyl?
Kdo jen dá ti Am blízkost
pro odloučený G6 duše
vzdálenější nežli Fmaj7 hvězdy
co pohasínaj E tmou?
Kdo jen dá ti Am lítost
pro svědomí, co G6 zvadla,
kdo jen dá ti Fmaj7 srdce
pro cestu daleE kou?
Zpět do Božího F ráje, G
kam cesta zarosAm tlá je.
2. Kdo jen ochráAm ní tě
jako svoje G6 dítě
až šelmy svoje Fmaj7 sítě
za tmy budou E klást?
Kdo jen pohlaAm dí tě
jak matka svoje G6 dítě,
až trny poraFmaj7 ní tě,
kdo utiší tvůj E pláč?
Kdo nedovolí Am stvůrám,
co nedorostly v G6 lidi,
aby zadupaly v Fmaj7 bahně
veškerý tvůj E cit?
Kdo nenechá tě Am zmírat,
když padnou Boží G6 řády
u všech, kteří Fmaj7 stěží
budou hledat cestu E zpět?
Zpět do Božího F ráje, G
kam cesta zarostAm lá je.
R: Am Dál lidé jako slepí chodí
G a zlo se v srdce stále rodí,
F svět požírá vlastní proroE ky.
Am Zas dali Boha do muzea,
G jiného vzývají, Dia či Zea,
F proč lépe věřit ve smrt navěE ky?
Jak do Božího F ráje, G
když cesta zarostAm lá je?
Kdo jen dá ti oči,
co vidí Boží G6 slávu,
někdo chtěl ať zem se Fmaj7 točí,
ať máme hezkej Am svět.