1. G Pro mě tak všední,
Dadd2 obyčejnej den, C
G trochu se mračil,
Dadd2 to že déšť si Am padal jen,
G samota snad, či Dadd2 ticho nedělní,
C G vedlo mě tam,
kde Dadd2 byly dveře Am kostelní.
R: G Jak bych už znal ta mísDadd2 ta,
C jak bych tu už byl, Am
G jak bych ten vzduch už Dadd2 dýchal,
C jako bych už žil. Am
2. G Vešel jsem dál,
už Dadd2 ne tak strašně sám,
C G mluvil tu kněz, tak Dadd2 stojím,
s lidmi Am poslouchám,
G prý je to Ježíš, Dadd2 kdo můj příběh zná,
C proč jen ten G jeho kříž
se Dadd2 mi tak hrozně Am podobá.
R: G Jak bych už znal ta mísDadd2 ta,
C jak bych tu už byl, Am
G jak bych ten vzduch už Dadd2 dýchal,
C jako bych už žil. Am
3. A G prý byl ráj,
kde Dadd2 člověk šťastně žil,
C když já G zavzpomínám, já Dadd2 vím,
já také Am šťastný byl.
Pak jen G stalo se něco Dadd2 jinak,
než Bůh chtěl,
C co mě spáG jelo s rájem,
Dadd2 na to už jsem Am zapomněl.
R: G Jak bych už znal ta mísDadd2 ta,
C jak bych tu už byl, Am
G jak bych ten vzduch už Dadd2 dýchal,
C jako bych už žil. Am
4. G Skončila mše,
Dadd2 vyprázdnil se chrám,
C G přestalo pršet
Dadd2 a já zůstal s Am křížem sám,
G nebylo cítit Dadd2 horko ani mráz,
C jediné, G co jsem věděl,
Dadd2 že jsem příště Am přijdu zas.
R: G Jak bych už znal ta mísDadd2 ta,
C jak bych tu už byl, Am
G jak bych ten vzduch už Dadd2 dýchal,
C jako bych už žil. Am