1. Dm Do prachu padněte tváří, vždyť je to on,
ulicí města projíždí sám faraon,
C ten, kdo si na krku hlavu chce ponechat,
Dm úctu těď C musí mu Dm vzdát.
Řinčení gongů s třesk bičů udřených,
třpyt čepelí v ulicích musí zahnat smích,
C ten, kdo si na sobě kůži chce ponechat,
Dm do prachu C padne a Dm rád.
R: Kliď se kupče s tou karavanou,
ať šelmy vás k večeři nedostaC nou,
faraón v noci neblaze G spal,
Gm klaňte se H raději A o kousek Dm dál.
Odpusť, Pane, já nejsem tu sám,
otroky zdaleka s sebou tu C mám,
fešák z východu či muži jak G strom.
No Gm dobrá, teď H kliď se,
je tu A faraDm on.