1. G Víš snad, proč láska ti Hm skryla tvář,
Em štěstí C mívals,
víš snad, co nedals jí Hm na oltář, Em něco skrýC vals,
G vítr jak ztratil by Hm cestu svou
Em do tvých C plachet,
G soumrak jen sytí se Hm černou tmou,
Em pláčem tvých C jachet.
R: D O život musíš zápasit s Bohem,
dřív, Am než lidem poHm slední sbohem C dáš. D
Jak se to C stává, snadno se D zdálo,
že jsi měl Em víc zbylo ti C málo,
že tvá D loď se potáAm pí,
že tvá Hm loď se potáC pí;
však někdo vstává na břehu D mává
a ruku Em svou ti z lásky C dává,
tak se D zpátky nedíAm vej,
tak se Hm zpátky nedíC vej.
2. G Víš, kde ses příliš dlouho Hm zapomněl,
Em pro záblesk C krásy,
G levné snad štěstí si Hm koupit chtěl
Em na místo C spásy,
G čekáš až se vítr Hm obrátí,
Em chop se C vesel,
G nechtěj co se zpátky Hm nevrátí,
Em jdi kam si C nešel.
R: D O život musíš zápasit s Bohem,
dřív, Am než lidem poHm slední sbohem C dáš. D
Jak se to C stává, snadno se D zdálo,
že jsi měl Em víc zbylo ti C málo,
že tvá D loď se potáAm pí,
že tvá Hm loď se potáC pí;
však někdo vstává na břehu D mává
a ruku Em svou ti z lásky C dává,
tak se D zpátky nedíAm vej,
tak se Hm zpátky nedíC vej.