undefined
O hojné požehnání
Autor: Jan Václav Renč
Vstup
1. O hojné požehnání
tě, Bože, prosit jdou
dva páry lidských dlaní
spojených modlitbou,
dřív než nit lidských rodů
jim svěříš z vůle své,
než vzejde sladkost plodu
na snítce révové.
2. Ty, který jsi Pán času
a rozmnožitel dní
i ve tmách pramen jasu,
První a Poslední,
kde dva jsou ve tvém jméně,
ty s nimi slíbils být.
Rač příslib věčna denně
do jejich lásky lít.
Před evangeliem
3. V objetí stále užším,
radostný Ježíši,
těm dvěma blízkým duším
vždy ty buď nejbližší.
Ať z písní jara, léta
i z mlhy podzimní,
ať ze všech zvonů světa
vždy slovo tvé jim zní.
Obětní průvod
4. Na nebi radost mají
dva strážní andělé,
když prsteny si dají
na zemi manželé.
Tu rozechvělou chvíli,
jež dny jim posvětí,
na oltář, Bože milý,
ti nesou k oběti.
5. Co s ženou muž si dají
svých srdcí výměnou,
je obrazem, jenž tají
tvou lásku vznešenou.
Jsi pánem věčné říše,
jsi pastýřem svých stád:
jdeš pokorně a tiše
svým ovcím sám se dát.
Přijímání
6. Jak svatebčanům v Káni
jsi dobré víno dal,
tak vždy a bez ustání
div lásky činíš dál,
když pro svět slávy příští
i za dnů soumračných
krev života nám prýští
z tvých darů zázračných.
Závěr
7. Vypros jim, prosíme tě,
ó Matko bez viny,
jas domku v Nazaretě,
mír Svaté rodiny.
Kéž v manželském tom svazku
jejž Syn tvůj posvětil,
rozmnoží lidskou lásku
o nový božský díl.
Nástroje
Zjednodušit zobrazení
Velikost písma
Blokovat zhasínání displeje