undefined

Křížová cesta II. (Lide můj, slyš)

své na řek ho, de můj, Li slyš ky je stes ho: u važ v mys trp li lid mi žít, zi jsem me žil tou žit; bla o kou jsem chtěl je lás svou chví v kaž ře li, či nil jsem dob jim sou di od smrt li. ni o na však
 K: Nebeský  Otče, v  pokoře klekáme  před křížem  tvého syna  a litujeme  všech hříchů,  jimiž jsme  ho zarmoutili.  Dej, ať  rozjímáme o  jeho utrpení,  jasněji poznáváme  zlobu hříchu  a načerpáme  sil, abychom  šli trpělivě  po křížové  cestě svého  života.
L: Amen.
1. zastavení
Lide můj,  slyš nářek  Pána svého,
uvaž v  mysli trpké  stesky jeho:
Já jsem  toužil mezi  lidmi žít,
chtěl jsem  je svou  láskou oblažit;
činil jsem  jim dobře  v každé  chvíli,
oni mě  však na  smrt odsoudili.
K: Klaníme  se ti,  Pane Ježíši  Kriste, a  děkujeme ti,
L: neboť  svým křížem  jsi vykoupil  svět.
K: Nevinný,  nejsvětější, soudce  celého světa  je souzen  lidmi. Plní  nenávisti žádají  jeho smrt.  Z bázně  před nimi  vynáší Pilát  nespravedlivý rozsudek.  Pán Ježíš  však stojí  a mlčí.
K: Bůh  vlastního syna  neušetřil,
L: ale  za nás  všechny ho  vydal na  smrt.
K: Spasiteli,  Pilát tě  proti svému  svědomí vydává  ze strachu  před židy  na smrt.  I my  jsme často  jednali podobně,  když jsme  ze zbabělosti  a strachu  před lidmi  zradili hlas  svého svědomí.
L: Zhřešili  jsme, Pane.  – S  lítostí ti  slibujeme, –  že zůstaneme  pevní proti  svodům světa  a těla.  – S  kající myslí  chceme na  tebe vzpomínat,  – když  nás lidé  budou nespravedlivě  posuzovat.
K: Příklad  zajisté dal  jsem vám,
L: abyste  i vy  činili tak,  jako jsem  učinil já.
K: Ukřižovaný  Ježíši,
L: smiluj  se nad  námi.
2. zastavení
Nepřestal jsem  lid svůj  milovati,
avšak on  mé lásky  nechtěl dbáti,
k nebi  zval jsem  jej svým  učením,
odplatil mi  za to  trýzněním;
potom kříž  mi vložil  na ramena:
tak má  láska byla  odměněna.
K: Klaníme  se ti,  Pane Ježíši  Kriste, a  děkujeme ti,
L: neboť  svým křížem  jsi vykoupil  svět.
K: Přivlekli  kříž. Pán  po něm  vztahuje ruce,  ačkoliv jasně  předvídá celé  své utrpení.  Jak těžce  dopadá kříž  na jeho  zbičované rameno!  Přece však  nastupuje hořkou  cestu oběti.
K: Vpravdě  bolesti naše  vzal on  na sebe,
L: ano,  co my  jsme trpět  měli, on  snášel.
K: Ty,  Spasiteli, přijímáš  svůj kříž  statečně a  odevzdaně, a  my se  hrozíme každé  oběti a  všeho, k  čemu je  třeba sebezapírání.  Často i  malé nepohodlí  se nám  zdá těžké,  a tak  rádi se  vyhýbáme nepříjemným  povinnostem.
L Od  nynějška tě  chceme následovat;  – odhodlaně  plnit své  povinnosti –  a trpělivě  nést slabosti  své i  cizí.
K: Všechno  zmůžeme
L: v  tom, který  nás miloval.
K: Ukřižovaný  Ježíši,
L: smiluj  se nad  námi.
3. zastavení
Když jsem  kříž svůj  na Golgotu  nesl
a s  tou tíží  zemdlen k  zemi klesl,
nedošel jsem  v lidu  lítosti.
Neustával ve  své krutosti,
dále hnal  mě na  smrt umdleného,
dobrodince, Spasitele  svého.
K: Klaníme  se ti,  Pane Ježíši  Kriste, a  děkujeme ti,
L: neboť  svým křížem  jsi vykoupil  svět.
K: Břímě  je těžké.  Pán, k  smrti zemdlený  po všech  duševních a  tělesných mukách,  které dosud  vytrpěl, klopýtne  a padá.  Hrubě ho  pobízejí a  nutí, aby  se zvedl  a šel  dále.
K: Tresty  pro naši  spásu na  něho dolehly
L: a  jeho ranami  jsme uzdraveni.
K: Spasiteli,  těžkou cestou  kráčíš a  padáš pod  křížem, který  jsme zatížili  svými nepravostmi.  Tvůj pád  je naší  útěchou. Ty  víš, že  jsme lidé  křehcí a  slabí; nedopustíš,  abychom byli  zkoušeni nad  své síly.
L: Proto  nechceme malomyslnět,  – když  nás potkávají  těžkosti a  zmáhají pokušení.  – I  když snad  pod nimi  klesneme, –  tebou posilněni  zase povstaneme.  – Všechno  můžeme s  tvou milostí.
K: Bůh  je věrný.
L: on  nás posílí  a ochrání  od zlého.
K: Ukřižovaný  Ježíši,
L: smiluj  se nad  námi.
4. zastavení
Synům hlásal  jsem, by  matky ctili,
za to  však se  na mé  matce mstili;
z její  žalosti lid  posměch měl,
když mě  potkala, ji  odháněl.
Ač Bůh  oblíbil si  její ctnosti,
lidé spílali  jí ve  své zlosti.
K: Klaníme  se ti,  Pane Ježíši  Kriste, a  děkujeme ti,
L: neboť  svým křížem  jsi vykoupil  svět.
K: Zpovzdálí  viděla Maria,  jak Pilát  jejího syna  odsoudil na  smrt, jak  na něj  vložil kříž,  jak Ježíš  zmučen pod  jeho tíží  klesl. A  teď se  již blíží,  co nevidět  půjde kolem  a pohled  matky se  shledá s  pohledem synovým.  Slůvka spolu  nemohou promluvit.
K: Tvou  vlastní duši  pronikne meč,
L: aby  se projevilo  smýšlení mnoha  srdcí.
K: Náš  Spasiteli, tvé  srdce krvácí,  když tě  potkává tvá  matka. Tvé  utrpení je  jejím utrpením,  tvá bolest  je její  bolestí. Její  duše se  posiluje pohledem  na tvou  trpělivost a  ty máš  útěchu z  její lásky.
L: Tebe  a tvou  matku chceme  následovat –  a společně  snášet utrpení,  – neboť  jsme údy  tvého tajemného  těla, –  spojení s  tebou ve  svaté jednotě.
K: Snažme  se, abychom  jeden druhého  povzbuzovali
L: k  lásce a  k dobrým  skutkům.
K: Ukřižovaný  Ježíši,
L: smiluj  se nad  námi.
5. zastavení
Zda jsem  komu v  strasti přispět  váhal?
A mně  každý pomoci  se zdráhal.
Když jsem  nesl přetěžký  svůj kříž,
nikdo nechtěl  ulehčit mou  tíž.
Šimon pomoh  jenom z  donucení
nésti nástroj  mého umučení.
K: Klaníme  se ti,  Pane Ježíši  Kriste, a  děkujeme ti,
L: neboť  svým křížem  jsi vykoupil  svět.
K: Pán  už nemůže  kříž unést.  Vojáci se  obávají, že  padne a  zemře na  cestě. Zastaví  tedy Šimona  z Cyreny  a donutí  ho, aby  pomohl. Šimon  se vzpírá,  avšak milost  Boží se  ho dotýká,  a když  vidí Ježíšovu  velkou trpělivost,  nese nakonec  kříž s  radostí.
K: Chce–li  kdo přijít  za mnou,
L: vezmi  svůj kříž  a následuj  mě.
K: Spasiteli,  děkujeme ti  za každý  kříž, který  smíme s  tebou nést,  a litujeme,  že jsme  tak často  reptali a  naříkali, když  jsme tě  měli následovat  na křížové  cestě. Viděli  jsme v  bolesti a  hořkostech jen  těžkost a  bídu, a  ne tebe,  který jsi  nás svým  křížem navštívil.
L: Otevřel  jsi nám  oči, –  jako jsi  je otevřel  Šimonovi, –  abychom nebyli  zatrpklí, –  když musíme  trpět nepochopení  a opuštění.  – Otevři  i naše  srdce pro  utrpení druhých  lidí –  a dej,  ať si  vždy pamatujeme:  – Co  jsme učinili  nejmenšímu z  našich bratří,  – tobě  jsme učinili.
K: Neste  břemena jeden  druhého
L: a  tak naplníte  zákon Kristův.
K: Ukřižovaný  Ježíši,
L: smiluj  se nad  námi.
6. zastavení
Již jen  stěží noha  nohu mine,
má krev  proudem po  tváři se  řine.
Veronika tvář  mi utřela.
Co na  roušce potom  uzřela?
Věrný obraz  obličeje mého
za odměnu  činu laskavého.
K: Klaníme  se ti,  Pane Ježíši  Kriste, a  děkujeme ti,
L: neboť  svým křížem  jsi vykoupil  svět.
K: Žalostně  zubožen vleče  se Pán  ulicemi jeruzalémskými,  Veronika vidí  jeho utrpení  a bezcitné  počínání těch,  kteří jsou  kolem něho.  Statečně projde  davem a  podává Ježíši  roušku na  otření krvavé  tváře.
K: Podoby  neměl ani  krásy;
L: stal  se nejposlednějším  z lidí,  – muž  bolesti.
K: Veronika  se neptá,  co si  myslí a  co říká  její okolí,  ale statečně  se tě,  Pane, zastává.
L: Dej  i nám  odvahu, –  abychom se  vždy a  všude zastávali  tebe a  tvé církve,  – víry  a dobrých  mravů, –  ctnosti a  práva. –  Ať přemáháme  lidskou bázeň  a zbabělé  ohledy. –  Vtiskni do  našich srdcí  svůj obraz,  – abychom  nezapomněli, –  co jsme  dlužni tvé  lásce.
K: Kdo  mě vyzná  před lidmi,
L: toho  já vyznám  i před  svým Otcem,  který je  v nebesích.
K: Ukřižovaný  Ježíši,
L: smiluj  se nad  námi.
7. zastavení
Velkou ztrátou  krve tělo  slábne,
ve zmučených  údech síla  chabne.
Nezmohu již  kříže břemeno,
znovu k  zemi klesá  koleno.
Uvažuj to  ponížení nové,
nad ním  trnou v  nebi andělové.
K: Klaníme  se ti,  Pane Ježíši  Kriste, a  děkujeme ti,
L: neboť  svým křížem  jsi vykoupil  svět.
K: Ježíš  slábne. Nepřátelé  ho pobízejí  ke spěchu,  bojí se,  že nedojde.  Pán padá  podruhé. S  největším vypětím  se vzchopí,  aby svou  oběť dokonal.
K: Jako  beránek vedený  k zabití
L: ani  ústa neotevřel.
K: Pane  a Spasiteli,  v prachu  a špíně  ležíš na  ulici a  na tobě  leží těžký  kříž. To  trpíš proto,  že my  jsme vždy  znova upadali  do svých  hříchů.
L: Poklekáme  v duchu  vedle tebe  – a  litujeme své  nedbalosti a  nestálosti. –  Kameny zbrocené  tvou krví  – volají  k nebi  o tom,  – jak  velká je  zloba těžkého  hříchu. –  Kéž nás  tvůj pád  uchrání –  od každého  našeho dalšího  pádu.
K: Milosrdný  Bože, naplň  mou duši  vytrvalostí,
L: ať  neklesám na  cestě života.
K: Ukřižovaný  Ježíši,
L: smiluj  se nad  námi.
8. zastavení
Dcery siónské  mě provázely,
a když  velké strasti  moje zřely,
útrpností, žalem  vzlykaly,
nad mou  trýzní hořce  plakaly.
Matky, plačte  spíše ze  žalosti
nad svých  vlastních dítek  nezdárností.
K: Klaníme  se ti,  Pane Ježíši  Kriste, a  děkujeme ti,
L: neboť  svým křížem  jsi vykoupil  svět.
K: U  bran města  stojí ženy  se svými  dětmi. Pohlížejí  na ubohého  Pána. Je  jim ho  líto. Ježíš  vidí jejich  zármutek a  připomíná jim  jejich mateřskou  odpovědnost.
K: Neplačte  nade mnou,  ale plačte  nad sebou  a nad  svými dětmi,
L: neboť  děje–li se  toto na  stromě zeleném,  – co  se bude  dít na  suchém?
K: Laskavý  Spasiteli, žádáš  od nás  víc než  pouhý soucit,  víc než  city, které  rychle pomíjejí.  Hledíš na  naše skutky,  smýšlení a  zásady, jimiž  se řídíme.
L: Pomoz  nám, abychom  jednali v  tvém duchu  – a  těm, kteří  jsou nám  svěřeni, –  ukazovali křesťanství  činu a  pravdy, –  abychom v  den soudu  – nemuseli  plakat nad  sebou a  nad svými  skutky.
K: Bůh  miluje spravedlivé,
L: ale  cesta hříšníků  vede k  záhubě.
K: Ukřižovaný  Ježíši,
L: smiluj  se nad  námi.
9. zastavení
Sám a  vydán posměchu  a vřavě,
zraněn, ztrýzněn  od paty  až k  hlavě,
klesám potřetí  a omdlévám,
já, jenž  v nebi  věčné sídlo  mám.
Tento pád  můj, pokolení  hříšné,
zavinily tvoje  skutky pyšné.
K: Klaníme  se ti,  Pane Ježíši  Kriste, a  děkujeme ti,
L: neboť  svým křížem  jsi vykoupil  svět.
K: Pán  je vyčerpán.  Padá potřetí.  Je unaven  k smrti.  Chce však  své dílo  dokonat, proto  se vzchopí  z posledních  sil.
K: Hříchy  mnohých on  nesl
L: a  za nepřátele  se modlil.
K: Ty  víš, Spasiteli,  jak často  padáme do  svých hříchů  a chyb,  protože jsme  vlažní a  lhostejní. Mnoho  předsevzetí už  jsme učinili,  ale málo  jsme jich  dodrželi.
L: Dnes,  Pane, začneme  znovu a  s dobrou  vůlí. –  Odhodlaně se  k tobě  připojujeme –  a chceme  jít s  tebou svou  životní cestou  až do  konce.
K: Nepřestávejme  činit dobro,
L: neboť  když vytrváme,  – Bůh  nám dá  odměnu v  příhodný čas.
K: Ukřižovaný  Ježíši,
L: smiluj  se nad  námi.
10. zastavení
Ach, jak  nade mnou  se zatvrdili,
že mé  čisté tělo  obnažili!
Zbytek krve  v tvář  mi vstupuje,
ruměnec mi  na ní  vzbuzuje.
Lide můj,  tou hanbou  byly vinny
nečisté a  smilné tvoje  činy.
K: Klaníme  se ti,  Pane Ježíši  Kriste, a  děkujeme ti,
L: neboť  svým křížem  jsi vykoupil  svět.
K: K  smrti vyčerpán  přichází Ježíš  na Kalvárii.  Z těla  mu strhávají  šat. Všechno  chce trpět  pro nás  až do  konce, tělesnou  bolest i  duševní muka.
K: Rozdělili  si má  roucha
L: a  o můj  oděv metali  los.
K: Nejčistší  Spasiteli, všechno  obětuješ pro  nás, dokonce  i šat,  který přikrývá  tvé tělo.  Na tuto  obětavou lásku  chceme myslet,  když musíme  svému tělu  odepřít věci  milé a  příjemné.
L: Dej  nám, Pane,  – abychom  roucho milosti  donesli neposkvrněné  před tvůj  soud –  a dosáhli  věčného života.
K: Stvoř  mi, Bože,  čisté srdce
L: a  obnov ve  mně pravého  ducha.
K: Ukřižovaný  Ježíši,
L: smiluj  se nad  námi.
11. zastavení
Hřeby na  kříž v  nevýslovné muce
přibíjejí nohy  mé i  ruce
před očima  matky truchlící,
rány mé  v své  duši cítící.
Velkou bolest  mou však  dovršili,
když kříž  se mnou  vzhůru postavili.
K: Klaníme  se ti,  Pane Ježíši  Kriste, a  děkujeme ti,
L: neboť  svým křížem  jsi vykoupil  svět.
K: Ježíš  nemá na  tomto světě  nic, ani  místo, kde  by zemřel.  Visí mezi  nebem a  zemí a  musí trpět,  vždy hrozněji  trpět, až  k smrti.
K: Probodli  ruce mé  a nohy  mé,
L: spočítat  mohu všechny  své kosti.
K: Spasiteli,  nyní jsi  v bolestech  přibit na  kříž, abys  shladil, čím  jsme zhřešili  svou svévolí.
L: Dej  nám poznat,  – že  jen tehdy  se můžeme  zvát křesťany,  – když  si sami  činíme násilí,  – podřizujeme  svůj rozum  tvým příkazům  – a  krotíme zlé  žádosti. –  Ať nás  sílí pohled  na tvůj  kříž, –  abychom jednou  měli podíl  s tebou,  – který  z dřeva  kříže kraluješ  nad nebem  i nad  zemí.
K: Víme,  že starý  člověk v  nás musí  být ukřižován,
L: abychom  již nebyli  otroky hříchu.
K: Ukřižovaný  Ježíši,
L: smiluj  se nad  námi.
12. zastavení
Z lásky  k lidu  na kříži  jsem zmíral,
s posměchem  lid za  to na  mě zíral;
a když  tělo smrtí  zsinalo,
ještě kopí  bok můj  prohnalo;
poslední krev  vylila se  z něho,
aby smyla  hříchy světa  všeho.
K: Klaníme  se ti,  Pane Ježíši  Kriste, a  děkujeme ti,
L: neboť  svým křížem  jsi vykoupil  svět.
K: Po  třech hodinách  plných bolesti  volá Ježíš:  Dokonáno jest!  Otče, v  ruce tvé  poroučím ducha  svého! Pak  naklání hlavu  a umírá.
K: Stal  se poslušným  až k  smrti,
L: a  to smrti  kříže.
K: Ježíši,  ty ses  vydal za  nás na  smrt, abys  naplnil vůli  nebeského Otce.
L: U  tvého kříže  poklekáme s  pevným předsevzetím,  – že  ve všech  těžkostech života  – se  budeme s  tebou modlit  k Otci:  – Otče,  ne co  já chci,  – nýbrž  co ty  chceš.
K: Následujme  Boha a  žijme v  lásce,
L: jako  Kristus miloval  nás –  a sám  sebe vydal  za nás  v oběť.
K: Ukřižovaný  Ježíši,
L: smiluj  se nad  námi.
13. zastavení
Přátelé mé  tělo z  kříže sňali
a mé  milé matce  odevzdali.
Ta, když  rány moje  spatřila,
svými slzami  je obmyla.
Mrtvého mě  na klín  ukládala,
zbité tělo  celé zulíbala.
K: Klaníme  se ti,  Pane Ježíši  Kriste, a  děkujeme ti,
L: neboť  svým křížem  jsi vykoupil  svět.
K: Kristus  dotrpěl. V  největší nesnázi  tu stojí  matka a  neví, jak  by svého  syna aspoň  důstojně pohřbila.  Po úzkostlivém  čekání přichází  Josef z  Arimatie; má  od Piláta  dovolení, že  může vzít  Ježíšovu mrtvolu.  Snímají Pána  z kříže  a kladou  ho matce  na klín.
K: Ke  komu tě  přirovnám, Panno,  dcero siónská?
L: Veliká  jako moře  je tvá  bolest.
K: Bolestná  matko, tvá  duše tone  v žalu,  a přece  se odevzdaně  klaníš vůli  Otcově.
L: Z  tvého příkladu  chceme čerpat  sílu v  každém utrpení  – a  odevzdanost do  vůle Boží.
K: Dobré  je v  tichosti čekat  na pomoc  Páně;
L: jeho  milosrdenství se  nevyčerpá nikdy.
K: Ukřižovaný  Ježíši,
L: smiluj  se nad  námi.
14. zastavení
Do hrobu  pak moje  tělo dáno,
jak před  věky o  mně bylo  psáno.
Lide můj,  to vše  jsem podstoupil,
bych tě  z hříchů,  z pekla  vykoupil.
Snaž se  teď, by  spásné moje  dílo
tobě vpravdě  ke spasení  bylo.
K: Klaníme  se ti,  Pane Ježíši  Kriste, a  děkujeme ti,
L: neboť  svým křížem  jsi vykoupil  svět.
K: Tělo  Páně je  připraveno k  pohřbu. Je  to smutný  pohřební průvod,  a přece  na něm  spočívá tichý  mír. Připravuje  se velikonoční  jitro.
K: Ty  přece nenecháš  duši mou  v podsvětí,
L: nedopustíš  nikdy, –  aby tvůj  věrný zakusil  zkázu.
K: Spasiteli,  odpočíváš v  hrobě. Tvůj  velký pátek  už skončil.  Blíží se  úsvit vzkříšení.
L: My  stojíme ještě  uprostřed pašijového  týdne svého  života. –  Ale i  my jednou  odpočineme od  všeho, –  co nás  nyní tíží  a trápí.  – I  nás očekává  slavný nový  život, –  který jsi  nám získal.
K: Jako  v Adamovi  všichni umírají,
L: tak  budou v  Kristu všichni  oživeni.
K: Ukřižovaný  Ježíši,
L: smiluj  se nad  námi.
Závěrečná modlitba
K: Bože,  ty jsi  posvětil praporec  kříže drahocennou  krví svého  jednorozeného Syna;  dej proto,  aby se  všichni, kdo  se k  tomu kříži  hlásí, těšili  také z  jeho ochrany.  Skrze Krista,  našeho Pána.
L: Amen.

Nástroje

Zjednodušit zobrazení
Velikost písma
Blokovat zhasínání displeje

Nahrávky