1. PoruD čil Bůh kdysi A pustým pláním, G aby rodiD ly, A
po zeD mi nás rozsel A ze svých dlaní G jako A obiD lí.
Jako Em rozsévač nás Hm rozsel všude G na kulatou A zem,
ví o D všem, co bylo, A je a bude, G čeká A na skliD zeň.
R: D Chci, Pane, rG ůst, D chci vydat A klasy,
D slovo tvých G úst E7 je slovem A spásy,
D chci, Pane, rG ůst a A dobře Hm vím,
G slovo tvých D úst je A sluncem D mým.
2. Jedno D zrno padlo A na kraj cesty, G nevzklíčilo D však, A
nevyD dalo žádné A ratolesti, G sezoA bl je D pták.
Jiné Em padlo na skáHm lu, kde trny G zadusily A je,
beze D světla klíček A nepatrný G dlouho A nežiD je.
R: D Chci, Pane, rG ůst, D chci vydat A klasy,
D slovo tvých G úst E7 je slovem A spásy,
D chci, Pane, rG ůst a A dobře Hm vím,
G slovo tvých D úst je A sluncem D mým.
3. Jenom D v Boží půdě A zrno zraje, G světlo má i D vzduch, A
úroD da pak z něho A veliká je, G raduA je se D Bůh.
I když Em mnohé strasti Hm sužují mě, v G Bohu jsem si A jist,
že přiD nese jednou A i mé símě G stonáA sobný D zisk.
R: D Chci, Pane, rG ůst, D chci vydat A klasy,
D slovo tvých G úst E7 je slovem A spásy,
D chci, Pane, rG ůst a A dobře Hm vím,
G slovo tvých D úst je A sluncem D mým.