1. Em Ke hrobu zrána ženy Hm jdou
Em s poslední zbožnou vzpomínHm kou:
Dm "Kdo nám jen kámen odvaAm li?"
F se jedna Dm druhé tázaEm ly.
Em Avšak kámen je již odvaHm len,
Em stráž prchá jasem zděšeHm ná,
Dm dva muži v bílém před hroAm bem
F a v hrobě Dm roucha složeE ná.
R: Am Pán Dm vstal, G přijde k vám do C Galileje,
F Pán Dm vstal, H7 vykoupen jsem E já,
Am Pán Dm vstal, G smrt a hřích jsou C bez naděje.
D AleE luAm ja!
2. Teď velké zástupy nás jdou
den za dnem, cestou necestou.
Kdo nám jen kámen odvalí?
-zní touha z blízka do dáli.
Však nelze hlídat ranní zář
před tím, kdo její jméno zná.
Je v rouchu otištěna tvář
a zní nám píseň vítězná.
R: Am Pán Dm vstal, G přijde k vám do C Galileje,
F Pán Dm vstal, H7 vykoupen jsem E já,
Am Pán Dm vstal, G smrt a hřích jsou C bez naděje.
D AleE luAm ja!