1.
H Až se zítra probudím, zda A vstanu pak? D C
Když G#m květ dozraje v ovoce a F# ze semena stromy... co E já?
H Má li vůbec smysl žít, tak A pro co pak? D C
Je-li G#m tahle cesta bez konce, proč F# po ní vůbec chodit já E mám?
R: H Doufám, že F# spatřím Tvoji tvář a E uslyším jak říkáš, že C máš mě D rád.
H Doufám a F# nechci plakat tak, že přes ty E slzy nepoznám Tvoji tvář.
Vždyť zítřek jsi stvořil pro mě.
H Ooo, A Ooo, E Ooo, zítřek jsi stvořil pro mě.
2. H Proč se bojím usnout, A probudit? D C
Že G#m zítřek bude krásnější, než F# žití moje nynější, že E probudím se s Tebou.
B: Proč H nepřeskočit dnešní den, to F# čekání na západ slunce,
G#m zda bude to probuzení E stejné?
Já H chci být přímo motýlem a F# nečekat na zakuklení.
G#m Budu já ten motýl který E létat má?