1. Někdy se E ptám, A/E slyšíš-li vůbec,
když Tě C+maj7/E volám?
Jestli G#mi7/D# zlobíš se,
když neoE/D dolám?
Zase A2/C# topím se v hříchu
a pak Ami2/C hledám Tě v tichu,
Ty Ami6/H víš, že mám strach,
když jsem E sám.
A mám A/E pocit,
že už nejde klesnout C+maj/E níže.
Proč by G#mi7/D# ses měl sklonit,
abys mi byl E/D blíže?
NejvyšAmaj/C# ší Pane a Králi,
Ty jsi Ami2/C hoden vší chvály
a Ami6/H já jsem jen prach.
A z neF#mi7 klidného spánku
prociEmaj/G# tám, v lehkém vánku
náhle A slyším, že D odpovíG dáš.
R: Vždyť Ty mě A znáš. F#mi H
Vždycky jsem Emaj9/G# byl
součástí Tvého A2 plánu.
Snad neneA cháš F#mi
H bloudit mě Emaj9/G# nocí,
veď mě vstříc svému A2 ránu.
A když přijdou C#mi zkoušky,
půjdu snad roklí G#/C temnou,
nechci se E/H bát, dej mi znát,
že jsi F#/A# se mnou.
Znát, že jsi Ami6 se mnou.
2. Jindy se E ptám,
A/E má život vůbec nějaký C+maj7/E smysl?
Jestli G#mi7/D# trápí Tě, když přijde mi E/D na mysl
neodA2/C# bytné být či nebýt
a jestli Ami2/C dáš sílu přežít,
Ami6/H než přijde můj krach?
Když se E vzdám,
jestli A/E nabídneš mi zas pomocnou C+maj/E ruku?
Jestli neG#mi7/D# přeslechnu
Tvé volání E/D v hluku?
A jestli Amaj/C# jsi na mé straně,
když Ami2/C váhám na hraně
jako sebeAmi6/H vrah?
A z neF#mi7 klidného spánku
prociEmaj/G# tám, v lehkém vánku
náhle A slyším,
že D odpovíG dáš.
R: Vždyť Ty mě A znáš. F#mi H
Vždycky jsem Emaj9/G# byl
součástí Tvého A2 plánu.
Snad neneA cháš F#mi
H bloudit mě Emaj9/G# nocí,
veď mě vstříc svému A2 ránu.
A když přijdou C#mi zkoušky,
půjdu snad roklí G#/C temnou,
nechci se E/H bát, dej mi znát,
že jsi F#/A# se mnou.
Znát, že jsi Ami6 se mnou.
B: Už vím, Ty jsi F#mi7 život,
Ty jsi vykouE/G# pení,
svou obětí A přikryl jsi
moje proviH4 nění.
Ty dáváš A2 víru,
která všechno H4 mění,
z Tvých rukou A2/C# přijímá
duše uzdraH4/D# vení.
A když přijdou A zkoušky,
půjdu F#mi7 snad roklí H temnou,
Emaj9/G# nechci se bát, dej mi A2 znát,
že jsi se mnou.
G6maj/C Znát, že jsi se mnou.